STAROVĚKÉ ŘECKO

Je tvořena třemi kulturními okruhy: a) Kykladské ostrovy b) mínojská Kréta c) řecká pevnina

KYKLADSKÉ OSTROVY - kolem roku 2 800 se zde usazují přistěhovalci z Malé Asie. Nejvýznamnějšími projevy raněkykladské kultury jsou stylizované mramorové sošky žen (souvislost s kultem plodnosti). Keramika vyráběná ještě bez hrnčířského kruhu - motivy ze spirál a kruhů.

MÍNOJSKÁ KRÉTA - podle bájného krále Mínoa bývá kultura doby bronzové na Krétě označována jako mínojská. Středisky celých oblastí byly paláce v Knóssu a ve Faistu na Krétě (20.st.př.n.l.) - sídla vládců a ústřední správy, hospodářská střediska rozsáhlých oblastí, soustředění řemeslné výroby. Správa palácového hospodářství vyžadovala evidenci. Již na sklonku 3. tisíciletí vzniklo starší - obrázkové písmo. Zachovalo se na pečetidlech, hliněných střepech, tabulkách. Zůstalo nerozluštěno. Začátkem 2. tisíciletí vzniklo lineární písmo A - zjednodušené tvary. Znění některých znaků určeno, jazyk lineárního písma A neznámý.

Nejvyšší rozmach prožívala mínojská civilizace v období 16. a počátkem 15. století př.n.l. Z tohoto období pocházejí vynikající umělecké památky - kamenné nádoby, bronzové sošky, zdobené číše. Na ostrově Théra byly objeveny krásné fresky.

Od 15.st.př.n.l. přejímá krétská civilizace podněty z řecké pevniny. Hliněné tabulky z Knóssu jsou psány lineárním písmem B (stejný typ se vyskytuje i na řecké pevnině).

V Knóssu byla uctívána Paní labyrintu. Název labyrinthos odvozen od slova labrys - dvojitá sekera sloužící jako kultovní předmět v knósském paláci. Obětním zvířetem se stal býk.

MYKÉNSKÉ ŘECKO

Civilizace označovaná podle nejvýznamnějšího centra jako mykénská (asi 1600-1200 př.n.l.). Těžiště vývoje se v této době přesunulo z Kréty na řeckou pevninu. Velké paláce vybudovány v Mykénách, nedalekém Tírynthu. Významným centrem byly i Théby. Zbytky hradeb z období mykénské civilizace jsou dodnes patrné na athénské Akropoli.

Většina mykénských paláců je opevněna hradbami z mohutných kamenných kvádrů. Pozdější Řekové je pokládali za dílo bájných obrů - Kyklópů. V Mykénách tvořila vchod do opevněného paláce proslulá Lví brána.

Náboženství - mykénští Řekové již vzývali některé bohy, které známe z náboženství pozdějších Řeků. Největší autoritu má ale vládce mykénského paláce.

Obyvatelé jižního Řecka jsou označováni jako Achájové - to je také nejčastější označení pro řecké bojovníky před Trójou v Homérových básních.

Mykénská civilizace zanikla na sklonku 13.st.př.n.l. z neznámých důvodů - snad v souvislosti s útoky mořských národů.

TEMNÉ OBDOBÍ ŘECKÝCH DĚJIN (ASI 1 100 - 800 př.n.l.)

Doba úpadku po zániku mykénské civilizace bývá nazývána jako temné období. Na řeckou pevninu přicházely nové kmeny. Osídlení Peloponnésu a okolních ostrovů vypadalo v této době přibližně takto: - potomci mykénských Achájů se udrželi v hornaté Arkadii (vnitrozemí Peloponnésu) a na

vzdáleném Kypru. - blízký vztah k Achájům měli severořečtíólové Aiólové (v pozdější době osídlili severozápadní pobřeží Malé Asie, zejména ostrov Lesbos). - ve středním Řecku žili již v době mykénské civilizace Iónové (obývali Attiku a ostrov Euboiu), na přelomu 2. a 1. tisíciletí př.n.l. osídlili několik ostrovů v Egejském moři a značnou část západního pobřeží Malé Asie. Mezi nejvýznamnější iónská města patřily Milétos, Efesos. Další řecké kmeny se objevily v Řecku až po zániku mykénské civilizace. Převážnou část Peloponnésu ovládli Dórové. Ti postupně osídlili i ostrovy na jihu Egejského moře (hlavně Krétu a Rhodos) a jihozápadní pobřeží Malé Asie.

V 9.st.př.n.l. navazují Řekové kontakty s obyvateli Přední Asie. Od Syřanů a Feiničanů převzali hláskové písmo. Nejstarší doklady řecké abecedy - alfabety - pocházejí z druhé poloviny 8.st.př.n.l. Do této doby spadá vznik dvou rozsáhlých eposů připisovaných básníku Homérovi. Námětem Iliady a Odysseie je výprava achajského vojska proti Tróji (Íliu), starobylému městu na SZ pobřeží Malé Asie. Trója byla odkryta archeologickým výzkumem a jedna z jejích vrstev bývá pokládána za město z homérských básní.

ARCHAICKÉ OBDOBÍ (8.-6.st.př.n.l.)

Na počátku archaického období začali Řekové opět užívat písmo - od Féničanů převzali jejich abecedu a přizpůsobili ji potřebám řečtiny.

Na počátku archaické doby rovněž vzniká nová forma státu - řecká polis. Jednalo se o městský stát, ve kterém se na řízení státních záležitostí podíleli plnoprávní občané = dospělí muži. Povinnosti, ale především práva občanů v polis závisely nejprve na urozeném původu, později především na výši majetku. V polis mohli žít i svobodní obyvatelé z jiných částí Řecka - ti ovšem postrádali veškerá politická práva.

Nejvýraznějším projevem hospodářského, sociálního i kulturního vývoje Řecka v této době je zakládání kolonií. Nejdůležitější příčinou vedoucí ke vzniku kolonií byl nedostatek půdy, a zároveň snaha získat potřebné suroviny (kovy, dřevo). Založení každé osady bylo nejistým podnikem. Proto v čele každé výpravy stál zkušený vůdce (oikistés). Zdar výpravy a štěstí nově založené osady měla zaštítit i přízeň bohů. Vůdcové výprav se proto se svými dotazy na úspěch výpravy obraceli na Apollónovu věštírnu v Delfách. Nově vzniklé osady - apoikie - nebyly nijak politicky závislé na státech, které je založily - metropolích. S mateřskou obcí je ovšem spojovaly náboženské tradice a obchod.

Na kolonizaci se podílel značný počet řeckých států. Kolonisté z Euboie navázali v 8.st.př.n.l. na západním pobřeží Itálie styky s Etrusky (ti převzali jejich hláskové písmo). V západním Středomoří byla kolonisty z iónské Fokaie založena Massalia (dnešní Marseille). Řečtí kolonisté obecně směřovali k severnímu pobřeží Egejského moře, do Egypta, Černomoří (Byzantia - dnešní Istanbul). V archaickém období dochází zároveň ke změnám v systému vlády. V době příchodu nových skupin řeckého obyvatelstva převažovalo v Řecku kmenové zřízení. Výsadní postavení velmožů a králů (basileů) bylo postupně narušováno aristokratickou radou. V průběhu 7.a 6.st. se v řadě států dostali k moci ctižádostiví jedinci z řad aristokracie. Pro takové samovládce používali Řekové název tyrannos a jejich vládu označovali jako tyrannida.

Hospodářskému rozvoji řeckých obcí napomáhalo ražení mincí. Z první poloviny 6.st. doloženy stříbrné mince.